Také kolem sebe vnímáte velké množství lidí, kteří žijí bez partnera? Ne vždy tak žijí dobrovolně. Rádi by s někým byli, ale je pro ně problém, narazit na toho pravého. Když tak pozoruji a poslouchám své nezadané kamarádky, řekla bych, že hlavním problémem budou vysoké nároky.
Každý single je samozřejmě jiný a má jiný životní styl. Nicméně nezadané ženy a muži v mém okolí jsou většinou velmi aktivní. Pracují na své postavě, chodí často do fitka a na různé sportovní akce, běhají maratony a půlmaratóny a stravují se zásadně zdravě. Na Facebooku zveřejňují fotky svého kuchařského umění a počet kalorií, které jídlo obsahuje.
Nevěnují se ale jen sportu. Někteří z nich hodně cestují, objíždějí kamarády a chodí na různé párty. Další se věnují kultuře, v létě jezdí z festivalu na festival a dokumentace v podobě vysmátých fotografií na sociálních sítích nesmí samozřejmě chybět.
Když takto sleduji jejich život a každodenní rozlítanost mezi jednotlivými činnostmi, kam se také musí ještě vměstnat práce, tak si říkám, zda bych s někým takovým chtěla žít. A zda právě tako aktivita, ať už je myšlena jakkoliv upřímně, potencionální partnery neodrazuje. Jako kamarád/kamarádky dobrý, ale jako člověk, se kterým chci trávit život?
Nejsem žádný pecivál, ale občas si ráda dám nohy na stůl a sleduji pěkný film, čtu knížku, poslouchám hudbu. A určitě ne ve sluchátkách, když jdu běhat. To poslouchám les, svůj dech a svoje kroky. Mám ráda zeleninu. Luštěniny, pohanku, jáhly a kuskus, ale dám si s chutí i knedlík se zelím, halušky nebo buchty s mákem. A večer s manželem ke sklence vína padne často pytlík oříšků nebo tyček, případně nejsme líní, když je chuť, udělat si kolem desáté večerní zmrzlinový pohár. Já mám pochopení pro jeho občasnou lenost, on zase pro moji občasnou nadprůměrnou aktivitu. Vycházíme si vstříc a tolerujeme se.
A o tom to je.
